Jednoho večera mě napadlo, co si zkusit zase jít zahrát nějakou hru na počítači. Jenže u mě to s hraním není jen tak. Jako otec od rodiny se už nepovažuji za takového hráče, jakým jsem býval, když jsem chodil na střední nebo na vysokou. Tenkrát byl pro mě počítač tím hlavním zdrojem zábavy i komunikace s přáteli. Pamatuji si to jedno léto, které jsem fakticky celé „propařil“. Můj rekord, na který nejsem zase tak úplně hrdý, bylo 16 hodin v kuse. Divím se, že ty hry postupně opadly. Dnes to zapínám čistě sporadicky. Hraju většinou sám na pár hodin a to většinou starší tituly, právě z dob, kdy jsem hrával nejvíce. Nové hry mě vůbec nelákají. Tak nějak tuším, že je to velký stroj na peníze pro vývojáře, kteří se snaží zaujmout hráče a rozmazlovat je do posledního detailu, aby byli ochotnější utrácet více času a peněz za požitek ze hry. Řekl bych, že to na mě už neplatí. Většinou hraji opravdu jen to, co mám v knihovně a za co jsem zaplatil hodně dávno.

Hraní je pro mě hlavně o příběhu. Ani ne tak o tom herním, ale o tom, který si vytvářím kolem. Baví mě hrát fantasy hry na hrdiny, nebo historické strategie. Prostě rád hraji hry, kde mohu něco tvořit – buď příběh dané postavy, nebo historická království. Vždycky jsem pak chtěl tyhle příběhy sepsat do nějaké literární formy někam na web. Bohužel to bylo moc velké sousto a po chvíli hraní jsem ztrácel inspiraci. Bylo to hraní podle scénáře a to mě pak přestalo bavit. Momentálně to mám tak, že se nejraději tak různé toulám po světě, nebo stavím podle toho, jak mi to přijde na mysl. Prostě takový relax. Většinou nehraji v žádné partě nebo s kamarády. Většinu lidí, které jsem kdy znal z her, tak už odvál čas. Navíc nechci se nikde vázat a slibovat docházku, protože hraji často jen tehdy, kdy mi to čas a okolnosti dovolí. Úplně jsem zavrhl hraní proti hráčům (multiplayer nebo PvP), protože to vůbec relax není, to je naopak adrenalin. Rád na ty doby vzpomínám, když jsem hrával hry jako Battlefield 2. Ten už bohužel skončil a do novějších dílů se zatím nechystám. Možná až mi to jednou dovolí technika.

To je další důvod, proč hraji staré hry. Můj počítač nepatří mezi ty nejmladší. Už něco pamatuje. Jednou za čas udělám upgrade, abych zvládl přejít na novou verzi Windows, ale to je tak všechno. Pak léta stojí ladem. Je také pravda, že ho často nezapnu i pár měsíců. Nepoužívám ho denně, nehraji tak často, abych ho potřeboval ve špičkové formě. Vlastně si už ani nepamatuji, kdy jsem naposledy měnil procesor a základní desku. To muselo být možná před deseti lety. Poslední velký upgrade jsem dělal v roce 2020. Sakra, to ale letí, došlo mi. To už je 6 let. To ve světě IT je strašně dlouhá doba. Některé počítače vydrží aktuální třeba dva roky, kancelářské měníme po 4-5 letech. Mobil měním po 3 letech. Ale 6 let? A to mluvím jen o grafické kartě. Ten procesor musí být o dost starší. Nejde o to, že bych na to neměl peníze, ale spíš mi jde o to, abych je utrácel za něco, co je pro mě opravdu důležité. A to počítač není. Raději utrácím za dovolenou nebo za jiné zážitky. Netrávím už tolik času u počítače. Dneska člověk spíš víc potřebuje mobil, než stolní počítač na hry. A podle toho to také vypadá. Teď nedávno se mi stalo, že se počítač z ničeno nic vypnul, nahlásil chybu a pak se snažil zapnout, ale nepodařilo se mu to. Když se pak pídil po problému, tak mi Copilot napsal, že jde možná o vadný zdroj a podle toho, jaký tam teď zdroj je, tak by se stejně měl měnit po nějaké době, kterou ten zdroj už dávno překročil. No, vyměnil jsem prodlužku a s vědomím rizik, které podstupuji, hraji dál. Zatím všechno běží. Ale přidal jsem si nový zdroj na svou nástěnku s budoucími nákupy v Trellu. Zdroj je v pořadí, dovolená má přednost.

A co teď hraji? Oprášil jsem účet ve hře Age of Conan. To je taková online fantasy hra pro dospělé se spoustou krve a relativně pěkným vizuálem. Byla to hra, kde jsem pokořoval své šestnáctihodinové hrací rekordy. Vyšla v roce 2008 a já ji hrál od úplného začátku s relativně silnou hráčskou československou komunitou. Byli jsme na serveru Aquilonia, kde se hrálo podle pravidel roleplayingu (to znamená, že se hraje tak, aby to ladilo se světem a příběhem Conana, takže žádné modernosti). Byl jsem tenkrát dokonce i na pozici diplomata. Ale než jsem se stihl rozkoukat, tak za tři měsíce se klan rozpadl, mě snad tenkrát vyhořel počítač a nějak to opadlo. Ale bylo to fajn, rád na to vzpomínám. Líbil se mi ten zápal do nové hry, která nebyla vůbec dobrá – neustále se sekala a padala. Byla náročná na hardware a zároveň nebyla dodělaná, takže se často stávalo, že člověk něco udělal a někde se zasekl, propadl podlahou nebo ho někdo při zaseknutí kuchnul. Děsná sranda. Teď už ji skoro nikdo nehraje. Z desítek serverů zůstaly jen dva a jediné, co mě na tom láká jsou ty scenerie a nostalgie. Zřejmě u toho dlouho nevydržím, ale stále mi to přijde jako relax – běhat po mapě od rudy ke stromu a těžit materiál, nebo chodit krajinou a zabíjet potvory.

A to je možná i důvod, proč jsem opět nezaložil nový blog na tyto příspěvky, ale rozhodl jsem se využít svůj WordPressový web, kam jsem zatím psal pouze profesní věci z IT. Nu co, nevidím nic špatného na tom, psát zde také o koníčcích. Konec konců odpočinek je také práce.