Ivan Fučík

Autor: Ivan Fučík

  • Jaký jsem hráč

    Jednoho večera mě napadlo, co si zkusit zase jít zahrát nějakou hru na počítači. Jenže u mě to s hraním není jen tak. Jako otec od rodiny se už nepovažuji za takového hráče, jakým jsem býval, když jsem chodil na střední nebo na vysokou. Tenkrát byl pro mě počítač tím hlavním zdrojem zábavy i komunikace s přáteli. Pamatuji si to jedno léto, které jsem fakticky celé „propařil“. Můj rekord, na který nejsem zase tak úplně hrdý, bylo 16 hodin v kuse. Divím se, že ty hry postupně opadly. Dnes to zapínám čistě sporadicky. Hraju většinou sám na pár hodin a to většinou starší tituly, právě z dob, kdy jsem hrával nejvíce. Nové hry mě vůbec nelákají. Tak nějak tuším, že je to velký stroj na peníze pro vývojáře, kteří se snaží zaujmout hráče a rozmazlovat je do posledního detailu, aby byli ochotnější utrácet více času a peněz za požitek ze hry. Řekl bych, že to na mě už neplatí. Většinou hraji opravdu jen to, co mám v knihovně a za co jsem zaplatil hodně dávno.

    Hraní je pro mě hlavně o příběhu. Ani ne tak o tom herním, ale o tom, který si vytvářím kolem. Baví mě hrát fantasy hry na hrdiny, nebo historické strategie. Prostě rád hraji hry, kde mohu něco tvořit – buď příběh dané postavy, nebo historická království. Vždycky jsem pak chtěl tyhle příběhy sepsat do nějaké literární formy někam na web. Bohužel to bylo moc velké sousto a po chvíli hraní jsem ztrácel inspiraci. Bylo to hraní podle scénáře a to mě pak přestalo bavit. Momentálně to mám tak, že se nejraději tak různé toulám po světě, nebo stavím podle toho, jak mi to přijde na mysl. Prostě takový relax. Většinou nehraji v žádné partě nebo s kamarády. Většinu lidí, které jsem kdy znal z her, tak už odvál čas. Navíc nechci se nikde vázat a slibovat docházku, protože hraji často jen tehdy, kdy mi to čas a okolnosti dovolí. Úplně jsem zavrhl hraní proti hráčům (multiplayer nebo PvP), protože to vůbec relax není, to je naopak adrenalin. Rád na ty doby vzpomínám, když jsem hrával hry jako Battlefield 2. Ten už bohužel skončil a do novějších dílů se zatím nechystám. Možná až mi to jednou dovolí technika.

    To je další důvod, proč hraji staré hry. Můj počítač nepatří mezi ty nejmladší. Už něco pamatuje. Jednou za čas udělám upgrade, abych zvládl přejít na novou verzi Windows, ale to je tak všechno. Pak léta stojí ladem. Je také pravda, že ho často nezapnu i pár měsíců. Nepoužívám ho denně, nehraji tak často, abych ho potřeboval ve špičkové formě. Vlastně si už ani nepamatuji, kdy jsem naposledy měnil procesor a základní desku. To muselo být možná před deseti lety. Poslední velký upgrade jsem dělal v roce 2020. Sakra, to ale letí, došlo mi. To už je 6 let. To ve světě IT je strašně dlouhá doba. Některé počítače vydrží aktuální třeba dva roky, kancelářské měníme po 4-5 letech. Mobil měním po 3 letech. Ale 6 let? A to mluvím jen o grafické kartě. Ten procesor musí být o dost starší. Nejde o to, že bych na to neměl peníze, ale spíš mi jde o to, abych je utrácel za něco, co je pro mě opravdu důležité. A to počítač není. Raději utrácím za dovolenou nebo za jiné zážitky. Netrávím už tolik času u počítače. Dneska člověk spíš víc potřebuje mobil, než stolní počítač na hry. A podle toho to také vypadá. Teď nedávno se mi stalo, že se počítač z ničeno nic vypnul, nahlásil chybu a pak se snažil zapnout, ale nepodařilo se mu to. Když se pak pídil po problému, tak mi Copilot napsal, že jde možná o vadný zdroj a podle toho, jaký tam teď zdroj je, tak by se stejně měl měnit po nějaké době, kterou ten zdroj už dávno překročil. No, vyměnil jsem prodlužku a s vědomím rizik, které podstupuji, hraji dál. Zatím všechno běží. Ale přidal jsem si nový zdroj na svou nástěnku s budoucími nákupy v Trellu. Zdroj je v pořadí, dovolená má přednost.

    A co teď hraji? Oprášil jsem účet ve hře Age of Conan. To je taková online fantasy hra pro dospělé se spoustou krve a relativně pěkným vizuálem. Byla to hra, kde jsem pokořoval své šestnáctihodinové hrací rekordy. Vyšla v roce 2008 a já ji hrál od úplného začátku s relativně silnou hráčskou československou komunitou. Byli jsme na serveru Aquilonia, kde se hrálo podle pravidel roleplayingu (to znamená, že se hraje tak, aby to ladilo se světem a příběhem Conana, takže žádné modernosti). Byl jsem tenkrát dokonce i na pozici diplomata. Ale než jsem se stihl rozkoukat, tak za tři měsíce se klan rozpadl, mě snad tenkrát vyhořel počítač a nějak to opadlo. Ale bylo to fajn, rád na to vzpomínám. Líbil se mi ten zápal do nové hry, která nebyla vůbec dobrá – neustále se sekala a padala. Byla náročná na hardware a zároveň nebyla dodělaná, takže se často stávalo, že člověk něco udělal a někde se zasekl, propadl podlahou nebo ho někdo při zaseknutí kuchnul. Děsná sranda. Teď už ji skoro nikdo nehraje. Z desítek serverů zůstaly jen dva a jediné, co mě na tom láká jsou ty scenerie a nostalgie. Zřejmě u toho dlouho nevydržím, ale stále mi to přijde jako relax – běhat po mapě od rudy ke stromu a těžit materiál, nebo chodit krajinou a zabíjet potvory.

    Hraji za Cimeřana, což jsou takoví horští Vikingové.
    Krvavé souboje jsou ve hře časté
    Těžba je nuda, která mě svým způsobem baví.

    A to je možná i důvod, proč jsem opět nezaložil nový blog na tyto příspěvky, ale rozhodl jsem se využít svůj WordPressový web, kam jsem zatím psal pouze profesní věci z IT. Nu co, nevidím nic špatného na tom, psát zde také o koníčcích. Konec konců odpočinek je také práce.

  • SharePoint upozornění – nakonec to zachraňujeme přes Power Automate

    Minulý rok jsem tu psal o tom, jak Microsoft ruší na SharePointu klasická upozornění. Myslel jsem si, jak to bude v pohodě. Microsoft nabídl nějakou alternativu a já si myslel, že ta bude zlepšením a stará klasická upozornění nakonec ani tak moc chybět nebudou. Jenže chyba lávky. Nakonec jsme zjistili, že Pravidla nejsou pro běžný chod použitelná. Neumí se omezit na konkrétní složku nebo soubor v knihovně. Posílají notifikaci, pokud se změní nebo přidá jakýkoliv soubor v knihovně.

    Jakmile jsem vytvořil manuály, ve kterých jsem kladl důraz na Pravidla, tak se mi hned začali ozývat uživatelé, kteří se dotazovali, zda jim bude chodit email na vše a zda to nejde nějak omezit na složku nebo soubor. Zkoumal jsem pravidla a zjistil, že to není možné. Takže nakonec místo pravidel učíme teď uživatele s Power Automate, což je low-code nástroj pro automatizovaná workflow. Vedle klasických upozornění, která si zvládl nastavit úplně každý, tak u PA je to o dost horší. A přitom by stačilo přidat do Pravidel filtrování na složku. On dokonce SharePoint tam tu možnost má. V jiném nástroji s názvem rychlé kroky se dá vybírat složka. U Pravidel to ale nejde. Konec. A tak se z drobnosti stal projekt, do kterého pomalu zasvěcujeme celou firmu, nebo alespoň ty uživatele, kteří chtějí odebírat nějaké změny ze SharePointu.

    Vytvořil jsem nějaké šablony toků, které umí odesílat notifikace do emailu. Naštěstí šlo tyto šablony nasdílet se všemi uživateli firmy. Každý, kdo dostávat upozornění si klikne na šablonu a vytvoří si vlastní tok. Nemusí složitě hledat správný trigger a nastavovat všechny kroky. Stačí jen změnit parametry jako web, knihovnu a adresáty. Tok pak běží pod uživatelem, který si ho spravuje a který musí mít přístup k dané knihovně. Komu to nepůjde nastavit, tak tomu pomůže IT technik. Když bude uživatel mít nějaké speciální požadavky na tok, tak si jej nechám nasdílet a upravím ho. Taková je myšlenka a teď uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Někteří uživatelé už se pustili do nastavování a hlásí úspěchy, jiní se zaseknou hned u vytvoření toku, protože uživatelé mají propadlá připojení. (Aby tok fungoval, musí se uživatel, připojit k jednotlivým technologiím – SharePointu, Outlooku a jiným. Tato připojení po čase expirují a musí se znovu připojit.)

    Nechci si stěžovat. Myslím, že je dobře, že se uživatelé učí s PA. Více se seznamují s možnostmi Power Platformy a když nevědí, tak se obrátí na mě. Za posledních pár měsíců jsem se o PA naučil spoustu nových věcí a za to jsem moc rád.

  • Spolupráce s MS Copilot

    Spolupráce s MS Copilot

    Už dlouho jsem chtěl napsat, jak jsem poprvé využil umělou inteligenci při práci. Nejvíce mi pomohla při formátování seznamů v SharePointu. Nejsem odborník na JSON, kterým se formátuje zobrazení seznamu, a tak jsem to zkusil zadat umělé inteligenci. Použil jsem Copilot od Microsoftu, protože jsem usoudil, že když je vše od Microsoftu, bude spolupráce nejefektivnější.

    Postupně jsme společně ladili zadání i výsledný kód, který jsem nakonec použil. Někdy jsme se zasekli, řešení nefungovalo a museli jsme se vracet zpět. Výsledek ale dopadl velmi dobře. Uvědomil jsem si, že s umělou inteligencí se mi otevírají nové možnosti.

    AI v osobním životě

    Stále se s AI seznamuji. Využívám ji hojně i v osobním životě, když řeším různé záležitosti a rád bych znal její názor. Přesedlal jsem z ChatGPT na MS Copilot, protože jsem se dozvěděl, že ve verzi pro Microsoft 365 neodesílá data ke zlepšování modelů, na rozdíl od ChatGPT. Možná Copilot není tak kvalitní jako ChatGPT (ze kterého vychází), ale zatím mi na všechno stačí a neměl jsem důvod se vracet.

    Limity umělé inteligence

    Trochu jsem si z AI udělal sci-fi. Měl jsem pocit, že by mohla zvládnout víc. Zkoušel jsem, jestli by mi každé ráno neposlala náhodný seznam anglických slovíček k procvičení. Neposlala. Neviděla do SharePoint seznamu, kde je mám uložená, a neumí posílat e-maily. Aby měla přístup k mým datům v rámci Microsoft 365, musel bych si pořídit licenci za 30 dolarů měsíčně. Zatím jsem nenašel důvod, proč tolik platit.

    A že neumí posílat e-maily, jsem se nedozvěděl hned. Vytvořil jsem agenta, zadal mu konkrétní pokyny a on mi potvrdil, že e-mail pošle. Když jsem se pak ptal, proč žádný nepřišel, teprve tehdy mi řekl, že to neumí. Nevím, proč to nenapsal rovnou. Zlobit se na něj ale nebudu. 😊

    Představa ideální spolupráce

    Měl jsem představu, že napíšu Copilotovi požadavek a on ho splní: „Vytvoř seznam v SharePointu, nadefinuj tyto sloupce a nastav oznámení.“ To by byla jízda! Pomocí jednoduchého promptu vytvářet nebo upravovat data v SharePointu. Myslím si ale, že tam AI zatím není. Tohle zatím zvládne jen člověk. Microsoft nabízí tolik možností, jak pracovat s daty, že se v tom člověk snadno ztratí. Stačilo by napsat pokyn a on by se realizoval. Pokyny stejně píšeme – jen používáme sofistikované nástroje s přesným jazykem, který se musíme dlouhá léta učit. Kdyby tohle všechno zmizelo a příkazy se zadávaly přirozenou řečí bez ohledu na jazyk, byla by to revoluce. Pochybuji, že by někdo dovolil ChatGPT objednat nákup, ale uzavřenější prostředí jako Microsoft 365 nebo Apple si o to přímo říkají.

    AI nevyřeší, AI pomůže

    Dobře. Když mi AI nechce pravidelně zasílat e-maily a zkoušet mě ze slovíček, budu to muset dělat sám. Ale napadlo mě něco lepšího – dostávat každé ráno v 7, kdy nasedám do tramvaje, e-mail s inspirativním citátem od autorů, kteří se zabývají přítomným okamžikem, buddhismem nebo mindfulness.

    AI jsem využil hlavně na rady ohledně vytvoření systému a na vyhledání citátů. Vytvořil jsem agenta, který mi vracel tabulku se třemi sloupci – citát v angličtině, překlad a autor. Tabulku jsem pak jednoduše překopíroval do připraveného SharePoint seznamu. Momentálně mám asi 416 citátů, takže mi to na nějakou dobu vystačí. Číslo by bylo vyšší, ale citáty se začaly opakovat. Dalším krokem tedy bylo vyřešit hledání a mazání duplicit – to jsem zvládl přes Power Automate. AI mi poradila, jak v takovém případě pracovat s polem. Vytvořil jsem jednoduchý tok, který mohu spouštět pravidelně nebo vždy po vložení nových citátů. Pak už zbývalo vytvořit e-mail. To bych zvládl i bez AI, ale chtěl jsem, aby každý den přišel jiný citát. AI poradila s funkcí rand(). Společně jsme odladili rozsah, ze kterého se náhodná čísla vybírají. Nejprve jsem se soustředil na ID citátu, ale pak mi došlo, že bych mohl narazit na smazané ID. AI mi poradila zaměřit se na počet citátů a vytvořit index, který odkazuje na existující záznamy. Nakonec jsem přidal krok s e-mailem. Jako bonus jsem vytvořil seznam odběratelů – stačí je přidat a každé ráno v 7 jim přijde citát od Eckharta Tolleho, Buddhy, Rúmího a dalších.

    Největší přínos AI

    V čem vidím největší přínos AI? Ne v tom, že za mě něco udělá, ale v tom, že mi zjednoduší přístup k novým věcem. Mohu se díky ní učit novému – a to docela příjemnou formou. Nebýt AI, musel bych hledat na Googlu, pročítat fóra v angličtině a doufat, že už to někdo řešil. Teď to AI udělá za mě, a ještě mi to vysvětlí. Když něco nefunguje, mohu pokračovat dál, dokud nenajdu správné řešení. Někdy ho nenajdu hned, ale i tak je celý proces velkým přínosem.

    Věřím, že Copilot i ostatní AI se budou časem zlepšovat a jejich význam poroste. Mít strach, že AI nahradí mou práci, je oprávněné – a právě proto je důležité dostat se do role operátora AI. Ignorovat ji nemá smysl. Je to jako ignorovat kladivo a zatloukat hřebíky rukou. Jediné, čeho tím dosáhneme, bude zbytečná bolest.

  • Microsoft ruší klasická upozornění na SharePointu

    Klasická upozornění v Microsoft SharePoint budou během let 2025 a 2026 končit. Nejprve se odstraní možnost přidávat nová upozornění, následně pak dojde ke zrušení všech stávajících upozornění. Změna se týká jak seznamů, tak i knihoven.

    (Pokračování textu…)

  • Začátky s Power BI

    Za těch pár let, co zaznamenávám rodinné finance v Power Apps, tak se mi nahromadilo pár tisíc záznamů, které bych konečně mohl nějak vyhodnotit. Dozvěděl jsem se totiž, že Microsoft nabízí použití aplikace Power BI Desktop v rámci základní licence Microsoft 365. Sice si nenahraju sestavy na cloudové úložiště, abych s nimi mohl pracovat online, ale myslím, že mi pro mou potřebu stačí desktopová aplikace, ve které se stejně ty sestavy připravují.

    Nejsem úplně takový začátečník s Power BI. V práci jsem už pár sestav vytvořil. Většinou ale nejsem jejich koncový uživatel, a tak udělám sestavu podle nějakých vlastních představ nebo zadání a čekám, že se uživatelé ozvou s návrhy na změny. Občas se někdo ozve. Když ale pak máte vlastní data a chcete si je nějak vyhodnocovat, tak v první řadě potřebujete vědět jak. Co se chcete dozvědět? Udělat pár funkčních nebo hezkých grafů nestačí. Jenže mně to zatím bude muset stačit. Sám totiž nevím, co se chci dozvědět. Půjdu na to metodou pokus/omyl a časem se to snad usadí.

    Když chcete detailně prozkoumávat rodinné finance, tak se většinou zaměříte na to, kolik utrácíte. Příjmy jsou dané a pokud nechcete rozprodávat rodinný majetek, hledat si novou práci nebo si brát půjčku, tak s nimi moc nevymyslíte. Asi vás tedy budou zajímat hlavně výdaje a snaha je snížit a tím ušetřit. V Power BI máte tu výhodu, že na rozdíl od vstupní aplikace v Power Apps lze data jednoduše zobrazit hromadně (třeba za nějaké období). Ke všem finančním záznamům v Power Apps přiřazuji hierarchii kategorií. V Power BI jsem si tuhle hierarchii hned rozdělal, abych mohl sledovat transakce jak za celek, tak i za jednotlivé podkategorie. Například mě zajímalo kolik utratíme za kategorii „Volný čas“ a pak mě zajímá kolik z toho jsou různé volnočasové aktivity.

    Další výhodou Power BI je provázanost jednotlivých prvků. Když v jedné tabulce kliknete na položku, ukáže se vám související položky v jiném prvku (např. grafu) na stejné stránce. To vše si můžete ještě dodatečně řadit a filtrovat. Možností je opravdu spousta. Bohužel jsem neabsolvoval žádný kurz na Power BI, takže jsem takový samouk. Rozhodl jsem se, že si s Power BI budu hrát i ve svém volném čase na svých datech, abych se mohl případně posunout i v práci. Zastávám názor, že nejlépe se s něčím naučím tím, že to budu neustále používat a zlepšovat se. Teď už jen zbývá tvořit nové vizualizace a zjišťovat, zda jsou mi k něčemu. Zatím jsem si vytvořil přehled za posledních 12 měsíců, vývoj výdajů po rocích, přehled čerpání tzv. rodinných rezerv po měsících a stránku s vývojem rodinných rozpočtů. No, uvidím, co mě napadne jako další přehled.

  • Úvod do rodinného účetnictví

    Když vystudujete ekonomickou vysokou školu a pak pracujete chvíli v ekonomickém oboru, tak to ve vás zůstane i dlouho poté, co už pracujete úplně jinde. Základem všeho je totiž obyčejná tabulka s řádky, sloupci a výpočty. V účetnictví jsou takové tabulky všude – ať formou účetního programu, nebo obyčejného Excelu. Na nich to stojí a padá. Jenže pokud neúčtujete opravdu malé podniky, tak ta data pro vás jako člověka mají jen malou vypovídající hodnotu. Sledujete se spousta údajů, které se spojují do vyšších celků a pokud pracujete někde na spodní úrovni, tak většinou vyplňujete nebo kontrolujete základní údaje. Mně to do jisté míry inspirovalo, abych si vytvořil pro sebe podobný systém tabulek, který mi by byl nápomocný. A proto už léta sleduji náš rodinný rozpočet právě v takových tabulkách.

    (Pokračování textu…)

  • Nový web na WordPressu

    Udělal jsem zásadní rozhodnutí ve své osobní online prezentaci. Po několika letech vlastnění domény ivanfucik.cz jsem se rozhodl, že už mi nestačí mít jen úvodní stránku na Google Stránkách a rád bych zkusil něco jiného. Když jsem tak po internetu bádal a hledal jakou technologii použít, tak asi tím nejlepším bylo nainstalovat na hosting WordPress. Do té doby pro mě bylo slovo hosting sprosté slovo. Všechny weby, které jsem dělal byly převážně u Google, ať to byl Blogger nebo Google Sites. Ty byly jednoduché na zřízení a i správu. Na těchto technologiích jsem vytvořil i pár webů pro známé. Hlavní výhodou toho všeho bylo, že se neplatilo nic za provoz. Pro základní webovou prezentaci nebo blog to bylo ideální. Kdo nechtěl nic složitého, stačilo mu to.

    (Pokračování textu…)